Čauky všichni! Dnes tu pro vás mám slibovaný článek o mém výletu do Irska. Bude plný fotek, takže doufám, že se vám bude líbit.
Jak jsem se do Irska vlastně dostala?
Školy v rámci jednoho programu dostaly možnost jazykového pobytu v zemi dle výběru. Jak si asi většina z vás všimla, tak téměř všechny školy jely do Londýna. Naše škola se rozhodla vzít nás do Irska, protože není tak velká pravděpodobnost, že se tam v budoucnu podíváme.
Moje škola dostala dotaci pro deset žáků. Ředitel školy stanovil jasná kritéria podle výběru žáků. Já jsem byla vyhovující, takže jsem se díky souhlasu mých rodičů dostala na "seznam výletníků".
Dne 8.10.2015 jsme vyrazili. I přes menší problém s autobusem, který nás měl přepravit do Olomouce, jsme se včas dostali na vlak do Prahy. Vylétali jsme z pražského letiště Václava Havla. Let trval něco málo přes 2 hodiny. Ačkoliv jsme přistávali ve tmě a do zamračeného počasí, přistání bylo jak do bavlnky..
Na letišti nás čekal takový větší taxík, který nás rozvezl do hostitelských rodin. V rodinách jsme byli po dvou. Protože jsme se našeho zájezdu zúčastnily pouze dvě dívky, tak bylo jasné, že budeme bydlet společně. Dostaly jsme jako hostitelku velice milou paní, která se jmenovala Marie. Byla trošku starší, ale velice hodná, komunikativní, hezky se o nás starala a skvěle vařila. Bydleli jsme v části města nazývané Dún Laoghaire, která byla moc krásná.
Vzhledem k tomu, že jsme k Marii dorazily dost pozdě, tak jsme dostaly jen večeři, umyly jsme se a šly jsme spát.
Druhý den ráno nás naše hostitelka zavezla do školy. Chodili jsme do jazykové školy
Active English Learning. Tento den, což byl pátek, jsme se učili o historii, mýtech a symbolech Irska. Naše učitelka si ověřila naše jazykové znalosti taky hrou na soud. "Obvinila" mě a mého kamaráda Adama z vraždy hlavního člena irské hudební skupiny U2 jménem Bono. Já s Adamem jsme museli jít ven ze třídy a dokonale si promyslet detaily našeho alibi, zatímco ostatní ve třídě připravovali otázky, na které se nás budou ptát. Potom jsem šla jako první do třídy já a odpovídala jsem na jejich otázky. Hned po mně přišel i Adam a vzhledem k tomu, že se většina našich odpovědí shodovala, tak jsme byli prohlášeni nevinnými.
Za zmínku také stojí Martina, což byla v naší škole něco jako sekretářka. Nepocházela z Irska, ale z Polska. Byla milá a strašně vtipná. Všichni jsme si ji ihned zamilovali.
Po škole jsme se vydali na procházku po Dublinu. Průvodkyně nás provedla po nejlepších a nejkrásnějších památkách. Byla to jedním slovem nádhera.
Další den byla sobota, takže jsme neměli školu. Vzhledem k tomu, že většina z nás bydlela blízko u sebe, tak jsme se sešli na autobusové zastávce, odkud jsme se dvoupatrovým autobusem přepravili na sraz s našemi učitelkami z Česka.
Vlakem jsme se vypravili do rybářské vesničky Howth, kde se nám moc líbilo. Dokonce jsme v moři zahlédli tuleně. Ochutnali jsme tradiční jidlo "Fish and Chips", neboli rybu a hranolky.
V neděli jsme byli v "Guinness Storehouse", kde jsme se dozvěděli všechno o tradičním černém irském pivu Guiness. Prohlídku jsme si užili.
V pondělí jsme měli opět školu. Tentokrát jsme měli jinou učitelku se kterou jsme se učili spíše gramatiku, hlavně přídavná jména, takže to nebyla taková zábava jako v pátek. Naštěstí jsme i poslouchali známé písničky a podle poslechu doplňovali chybějící text, takže jsme si nakonec i pondělní školu užili.
Po škole jsme se vydali na "Book of Kells", nejstarší dochovanou knihu. Byla ručně napsaná na telecí kůži. Bohužel jsme neměli možnost vyfotit všechny čtyři její části, ale pouze dvě, ze kterých spousta stran chyběla.
Po prohlídce knihy následovaly nákupy. Nakupovala jsem hlavně dárky. (Pokud chcete vidět haul věcí, které jsem koupila pro sebe, napište mi to dolů do komentářů!)
Pondělí bylo opravdu plné aktivit. V 8 večer jsme měli zarezervovaný bowling, na kterém jsme se všichni pobavili.
Úterý byl den odletu. Ráno nás naše hostitelka Marie odvezla opět do školy tentokrát i se zavazadly. Ve škole nám předali certifikáty, a hurá taxíkem na letiště.
Let trval opět něco málo přes dvě hodinky a byli jsme zpátky v Praze. Byli jsme celkem zklamaní, když jsme z krásného, slunného počasí v Dublinu přijeli do pochmurného, deštivého počasí v Praze. Z Prahy jsme opět vlakem dojeli do Olomouce, kde na většinu z nás čekali rodiče. Pro mě přijeli máma s tátou a jeli jsme domů.
V Irsku jsem si to moc užila. Nejradši bych se tam vrátila, protože to tam bylo nádherné a lidé byli moc milí. Pokud někdy budete mít šanci se do Irska podívat, tak neváhejte a určitě jeďte, protože to je nezapomenutelný zážitek!
A to je pro dnešní článek všechno. Doufám že se vám líbil. Byli jste někdo v Dublinu, nebo jiném irském městě? Napište mi to dolů do komentářů!
- Vaše Domii